ESG vs korporace, které ničí amazonský prales, nebo těží ze dna oceánů

Jak se vypořádat s myšlenkou, že ačkoliv tolik hledíme k zodpovědnosti, zodpovědnému chování firem a udržitelnosti, stále existují obří korporace, které ničí amazonské pralesy, nebo těží ze dna oceánů nerostné suroviny a tím zcela devastují podmořský ekosystém.

Jak si vysvětlit, že je něco takového stále možné a co s tím dělat?

Vysvětlení jak je to možné, bude pravděpodobně poměrně snadné:

Rozdílné priority a hodnoty:

Každá korporace má své vlastní priority a hodnoty. Zatímco některé společnosti kladou důraz na udržitelnost a ochranu životního prostředí, jiné se zaměřují jenom na zisk a růst za každou cenu. Některé korporace zkrátka považují krátkodobé zisky z těžby přírodních zdrojů za důležitější než dlouhodobé environmentální dopady. Zde je dobré si uvědomit, že korporace není myslící bytost, za korporací stojí lidé, kteří toto chování iniciují a schvalují, případně tiše mlčí.

Regulační mezery:

Některé země mohou mít slabé nebo nedostatečné právní předpisy nebo regulace týkající se ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. To může umožnit korporacím působit ničivým způsobem a ignorovat environmentální dopady svých činností. Nedostatek transparentnosti a kontrol může také přispět k tomu, že korporace jednají zcela neadekvátně. A i zde hraje hlavní roli lidský faktor. Úplatné státní instituce, korupce atd.

Hospodářské motivace:

Korporace se mohou snažit těžit z přírodních zdrojů za účelem získání finančních prostředků nebo rozšíření svého podnikání. V některých případech může být ekonomicky výhodné těžit přírodní zdroje, jako jsou nerosty ze dna oceánů, nebo dřevo z amazonského pralesa, i přes jejich ekologické dopady. Korporace mohou předpokládat, že zisky z těchto aktivit převýší náklady a negativní dopady na životní prostředí. Osobní zisky však nikdy nemohou tyto negativní dopady převýšit.

Jak se proti tomu účinně bránit?

Posílení regulace:

Vlády mohou posílit právní předpisy a regulace týkající se ochrany životního prostředí a udržitelnosti. To zahrnuje zavedení přísných environmentálních norem, kontroly nad těžbou přírodních zdrojů a sankce pro korporace, které porušují tyto předpisy.

Transparentnost a odpovědnost:

Společnosti by měly být nuceny k větší transparentnosti ohledně svých činností a environmentálních dopadů. Zveřejňování informací o udržitelnosti a environmentálních ukazatelích by mělo být povinné a umožnit investorům a spotřebitelům informovaněji rozhodovat.

Zodpovědné investování:

Investoři mohou hrát klíčovou roli tím, že upřednostní investice do společností, které se zavazují k ESG principům a udržitelnému rozvoji. Finanční instituce a fondy by měly zahrnout ESG faktory do svých investičních rozhodnutí a ovlivňovat korporace, aby přijaly odpovědnější postupy.

Společenský tlak:

Veřejnost může vyvíjet tlak na korporace prostřednictvím petičních kampaní, bojkotů nebo sdílení informací o nezodpovědném chování. To může mít vliv na pověst společností a vést ke změně jejich postojů a praxí.

Dosažení plného rozšíření ESG a zodpovědného investování vyžaduje čas a celosvětové úsilí. Je nutné zapojení všech zúčastněných stran, včetně vlád, korporací, investorů a spotřebitelů, aby se dosáhlo skutečné změny a ochrany našeho životního prostředí.

Mezi další kroky, které je možné aplikovat, ke zlepšení situace patří:

Inovace a technologický pokrok:

Podpora inovace a vývoje nových technologií může umožnit korporacím nalézt alternativní způsoby, jak dosáhnout svých cílů bez negativních dopadů na životní prostředí. Například rozvoj obnovitelných energií, efektivních výrobních procesů nebo nových materiálů může snížit závislost na těžbě a využívání přírodních zdrojů.

Ekonomické pobídky:

Poskytování ekonomických pobídek nebo daňových výhod pro korporace, které se angažují v udržitelných a ekologicky příznivých činnostech, může být motivací pro změnu jejich postojů a praxí. Naopak, zavedení ekologických daní nebo poplatků za negativní environmentální dopady může zvýšit náklady na nezodpovědné činnosti a tím korporace odradit.

Sdílení osvědčených postupů:

Vytváření platform pro sdílení osvědčených postupů a vzájemné učení mezi korporacemi může být efektivním způsobem, jak podpořit změnu.

Ještě větší úloha investorů:

Investoři mohou hrát důležitou roli v prosazování udržitelnosti tím, že budou aktivněji uplatňovat své hlasovací právo na valných hromadách korporací a tlumočit své obavy týkající se environmentálních dopadů. Zajištění většího zapojení investičních společností, akciových fondů a penzijních fondů do této problematiky může mít významný vliv na strategie a rozhodování korporací.

Vzdělávání a osvěta:

Zvýšená osvěta a informovanost veřejnosti o environmentálních problémech a dopadech korporací mohou vést ke změně spotřebitelského chování. Pokud se lidé začnou více zajímat o ekologické důsledky svých nákupů a preferovat produkty a služby od společností s vyšší mírou odpovědnosti, korporace budou mít větší motivaci přizpůsobit se těmto požadavkům.

Kromě zmíněných příkladů může být také důležité tlačit na mezinárodní spolupráci, zvyšovat vědecký výzkum zaměřený na udržitelnost a přijímat pružné a vyvážené politiky, které podporují odpovědné podnikání a ochranu životního prostředí.

Existuje také myšlenka vnitřního kontrolního systému společnosti. (Internal control system) a může být implementována různými způsoby.

Zde je pár možností, jak takový orgán může fungovat:

Vnitřní audit:

Společnost může mít interní auditní oddělení, které je odpovědné za monitorování interních procesů, sledování souladu s etickými standardy a kontrolou rizik. Tato oddělení provádějí nezávislé revize, posuzují efektivitu interních kontrol a předkládají zprávy o svých zjištěních a doporučeních vedení společnosti.

Etický výbor nebo rada:

Korporace může zřídit nezávislý etický výbor nebo radu, která je složena z vnitřních i externích členů. Tato entita je odpovědná za vytváření etických směrnic, posuzování a řešení etických otázek a provádění pravidelných kontrol dodržování etických standardů.

Ombudsman nebo etický poradce:

Některé společnosti mohou mít nezávislého ombudsmana nebo etického poradce, který slouží jako nezávislý kontakt pro zaměstnance a další zainteresované strany. Tito jednotlivci poskytují prostor pro hlášení etických problémů a nesprávného chování a zajišťují, že tyto záležitosti jsou řádně vyšetřeny a řešeny.

Nezávislý kontrolní orgán by měl mít dostatečné pravomoci, zdroje a nezávislost na vedení společnosti. Jeho role spočívá v monitorování a hodnocení dodržování etických směrnic, identifikaci rizik a nedostatků a poskytování doporučení pro zlepšení. Tento orgán by měl mít také povinnost informovat akcionáře, vedení společnosti a případně veřejnost o svých zjištěních a doporučeních.

Aby byla zachována nezávislost kontrolního orgánu a minimalizováno riziko ovlivnění, je obvykle doporučováno, aby byl orgán financován nezávisle od vedení společnosti.

Rozpočet z vlastních zdrojů:

Kontrolní orgán by měl mít svůj vlastní rozpočet, který je oddělen od rozpočtu vedení společnosti. Financování by mohlo pocházet z částky určené na vnitřní kontrolu a etiku, která je zahrnuta do celkového rozpočtu společnosti.

Příspěvky od akcionářů:

Akcionáři mohou přispívat finančními prostředky na provoz kontrolního orgánu jako součást svého vlastního zájmu o řádnou správu a transparentnost společnosti. Tato forma financování by posílila nezávislost orgánu na vedení společnosti.

Pravidelné auditní poplatky:

Společnost by mohla vyčlenit určitý podíl z vlastních příjmů na financování kontrolního orgánu, ať už ve formě pravidelných poplatků nebo podílu z celkových příjmů. Tento přístup by také zajišťoval finanční nezávislost a stabilitu kontrolního orgánu.

Fondy z externích zdrojů:

Kontrolní orgán by mohl být financován prostřednictvím grantů nebo fondů z externích neziskových organizací, vládních agentur nebo nadací, které podporují transparentnost, etiku a dobré korporátní řízení.

Je zcela zásadní, aby financování kontrolního orgánu bylo transparentní a aby bylo zajištěno, že žádná forma financování neovlivní nezávislost a integritu orgánu. To znamená, že rozpočet by měl být plánován a schvalován s minimálními možnostmi vměšování vedení společnosti a měl by být řízen a odpovědný přímo kontrolnímu orgánu.

V případě, že kontrolní orgán získá finanční prostředky od vnějších zdrojů, je důležité také zajistit, že tyto zdroje jsou nezávislé a neovlivňují výsledky a rozhodnutí kontrolního orgánu. Pravidelné auditní kontroly a transparentní zveřejňování financování mohou přispět k zachování důvěryhodnosti a nezávislosti kontrolního orgánu.